Cena Miroslava Ivanova pre Vojtecha Čelka
OCENĚNÍ VOJTECHA ČELKA CENOU MIROSLAVA IVANOVA ZA TRVALÝ PŘÍNOS ČESKÉ A SLOVENSKÉ LITERATUŘE FAKTU – LAUDATIO PŘEDNESENÉ NA SLAVNOSTNÍM UDÍLENÍ 26. ROČNÍKU CEN MIROSLAVA IVANOVA ZA LITERATURU FAKTU V KNIHOVNĚ VÁCLAVA HAVLA DNE 3. ČERVNA 2026
O panu Vojtechu Čelkovi by se dalo hovořit opravdu dlouho…
Na první dobrou se mi při zmínce jeho jména vybaví výrok Tomáše Garrigua Masaryka: „Svět stál a stojí na práci, ne na náladě. Svět udržuje se jen prací, a to prací drobnou, prací stálou.“ Domnívám se, že právě tato slova Vojtecha Čelka mimořádně vystihují. Mnozí umějí bádat, jiní umějí poutavě vyprávět, další organizovat. Jen málokdo dokáže vše skloubit. Vojtěch Čelko patří mezi ty renesanční osobnosti.
Narodil se téměř před osmdesáti lety v Bratislavě, vyrůstal v Trenčíně a šedesátá léta jej zavedla do Prahy. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudoval historii a hindštinu. V období Pražského jara a jeho doznívání se aktivně zapojil do studentského veřejného života na straně reformistů. Řekněme rovnou, že nebyl člověkem, který by stál stranou dění. Po studiích působil jako interní aspirant v Historickém ústavu a následně v Orientálním ústavu ČSAV. Politický škraloup za předcházející angažovanost mu však další profesní dráhu nijak neusnadnil. A tak se nějaký čas živil všelijak, dokonce, byť jako neřidič i půjčováním automobilů. Cesty autorů literatury faktu jsou opravdu nevyzpytatelné.
Další léta Čelka nakonec zavedla do Městského muzea v Rumburku, kdy zároveň rozvíjel svůj odborný zájem o muzeologii. Později se stal tajemníkem Klubu slovenské kultury v Praze, následně ředitelem Domu slovenské kultury. Od roku 1994 působil v Ústavu pro soudobé dějiny AVČR, kde se dlouhodobě podílel mimo jiné na organizaci studentské dějepisné soutěže EUSTORY, ale také na zásobení tamější knihovny literaturou slovenské provenience. Pokud některý slovenský titul s historickou tématikou nemůžete v Čechách sehnat, je velká pravděpodobnost, že díky Čelkovi jej naleznete právě tam.
Veřejná a spolková činnost Vojtecha Čelka by vydala na samostatné laudatio. Připomeňme alespoň jeho dlouholeté působení ve Společnosti generála Milana Rastislava Štefánika, kde byl dlouholetým předsedou, či jeho práci pro Česko-slovenskou komisi historiků, Klub kultury Syndikátu novinářů ČR nebo pro Společnost přátel Mongolska. Je autorem či editorem řady odborných textů. Dlouhodobě se věnoval tématům, která nebyla ani jednoduchá, ani pohodlná. Připomeňme průkopnickou práci o Demokratické straně na Slovensku, při níž navazoval v 60. letech kontakty se slovenskými exulanty, o což neprojevovali zájem pouze historici, ale také jeden nevšední „recenzent“ – Státní bezpečnost…
Problematice česko-slovenského exilu zůstává Čelko věrný dodnes. Hodí se na tomto místě zmínit jeho podíl na vydání korespondence mezi jeho učitelem, historikem a tehdejším exulantem Vilémem Prečanem a Václavem Havlem z 80. let. Významnou zásluhu také má Čelko na přenesení pozůstalosti významného představitele slovenského exilu Jozefa Lettricha do Slovenské národní knihovny v Martině. Vedle odborných studií přináší v úctyhodném množství originální biografické portréty a recenze knih či výstav a jiných akcí– drobnější texty, které částečně vyšly v jeho knihách Zo všetkých strán a Zďaleka a zblízka.
Dovolím si však tvrdit, že nejsilnější stránkou Vojtecha Čelka není jeho záslužná práce na badatelsko-spisovatelském poli, nýbrž mimořádná schopnost propojovat lidi, vytvářet prostor pro spolupráci, zejména česko-slovenskou vzájemnost a inspirovat druhé. Dnešní ocenění není tak pouze poděkováním za jednotlivé knihy, studie či projekty. Je především vyjádřením úcty k dlouholeté, trpělivé a poctivé práci člověka, který významně obohatil českou i slovenskou literaturu faktu, rozšířil naše poznání dějin a přispěl ke kultivaci veřejné debaty o minulosti i k udržování našeho společenství – historických kontinuit.
Vojtěch Čelko patří k těm historikům, kteří nám připomínají, že dějiny nejsou jen souborem dat uložených v archivech. Jsou především příběhem lidí – jejich rozhodnutí, odvahy, omylů i nadějí. Jsou příběhem plným nečekaných souvislostí. Příběhem lidí pro lidi. A právě takové příběhy pomáhají udržovat živou paměť společnosti. Mají smysl.
Vážený pane Vojtechu Čelko, milý Vojto, přejeme Ti pevné zdraví, mnoho sil do dalších let a radost z vědomí, že Tvá práce zanechala trvalou stopu v české i slovenské kultuře. A jsem přesvědčen, že zdaleka nekončí. Ostatně to dokládá i čerstvě vydaná kniha, na níž jsi se podílel – edice korespondence slovenského exilového politika Martina Kvetka s Vilémem Prečanem, na jejíž četbu se těšíme. Dovol mi, abych Ti jménem všech, kteří si Tvé práce váží, srdečně pogratuloval k ocenění. Děkujeme za vše, co jsi pro českou a slovenskou literaturu faktu vykonal.
Michal Macháček, předseda Klubu autorů literatury faktu
Mgr. Michal Macháček, Ph.D. absolvoval doktorandské štúdium v Ústave českých dejín Filozofickej fakulty Univerzity Karlovej v Prahe a zaoberá sa problematikou česko-slovenských a československo-sovietskych vzťahov a komunistického hnutia v 20. storočí, osobitne osobnosťou Gustáva Husáka. V roku 2017 o ňom vydal rozsiahlu monografiu pod názvom Gustáv Husák (vyd. Vyšehrad, Praha). Stretla sa s priaznivým kritickým i čitateľským ohlasom, v roku 2023 vyšlo jej tretie vydanie. V súčasnosti pôsobí v Múzeu pamäti XX. storočia v Prahe.
